Evropská unie je nadnárodní útvar, který se tak jako jiné podobné celky udržuje a rozvíjí těmi idejemi, na kterých byl založen. V našem případě jde zejména o myšlenku mírové koexistence a spolupráce národních států Evropy a myšlenku společného trhu. Ve vztahu k nejrůznějším výzvám globalizace má specifický význam především myšlenka druhá, tedy evropský merkantilizmus. Evropská unie není soběstačná ve vztahu k surovinám, ani ve vztahu k energetickým zdrojům. Jsme tedy velice, některý stát více, jiný o něco méně, závislí na exportu a importu. Velký společný unijní trh je podle mého názoru nejvyšší přidanou hodnotou našeho řádného členství v Evropské unii.
Budoucnost Evropské unie je samozřejmě otevřená. Nikdo dnes neví, jak hluboká ekonomická a sociální krize tento svět zasáhne. Žijeme v období jakéhosi tušení problémů. V období, kdy jsme si naplno uvědomili známou skutečnost, že ekonomie není exaktní věda, a že ekonomická praxe států se jen někdy řídí nespornými ekonomickými postuláty. Tvrdí se, že žádný stát EU, tedy ani ten největší, není dnes v globálním měřítku zcela konkurenceschopný. Instinktivně tušíme, že společnými silami dokážeme víc, než každý na vlastní pěst. Dvojnásob to platí pro státy velikosti Česka, navíc s jeho zcela specifickou geopolitickou polohou. Naše ekonomické, sociální a kulturní spojení s ostatními státy evropského kontinentu se po vstupu do Evropské unie nepochybně prohloubilo. Přístup k obrovskému společnému unijnímu trhu je myslím hlavní garancí pro naši ekonomickou a sociální budoucnost.. To samozřejmě neznamená, že bychom snad měli méně pozornosti věnovat ostatním oblastem světa. Strategické suroviny a energetické zdroje ostatně importujeme především ze států mimo EU.

Jaroslav Zvěřina, poslanec EP (ODS)