„Porovnali jsme proklamované ambice Evropské unie s tím, co to bude znamenat ve skutečnosti. 20% snížení emisí do roku 2020 oproti úrovním z roku 1990 nebude znamenat více než 4-5% omezení domácích emisí“ počínaje rokem 2009, říká Singer.

Své tvrzení dokládá tím, že Evropská unie již za nedlouho dosáhne 8% snížení emisí v důsledku rozsáhlých redukcí emisí skleníkových plynů vyplývajících z ukončení činnosti řady průmyslových podniků v zemích bývalého sovětského bloku od roku 1990. Rok 1990 je také referenčním rokem v Kjótském protokolu.

„Zbývá tedy 12%,“ říká Singer. Dodává ale, že členské země EU na svém území své emise o tolik nesníží. Plány Evropské unie jim totiž umožňují poměrně velkou část této redukce (až 60%) realizovat prostřednictvím projektů v rozvojových zemích v rámci mechanismu čistého rozvoje (CDM). Tento mechanismus je součástí Kjótského protokolu a signatářským zemím umožňuje dosáhnout emisních cílů investicemi do snižování emisí v rozvojových zemích.

„To by v principu nebyl problém, ale to by musel zároveň existovat přísný cíl v domovské zemi a muselo by se ukázat, že je mechanismus čistého rozvoje opravdu přínosný. To ale není tento případ.“

Evropské projekty v rozvojových zemích žádný zvláštní přínos nemají, protože díky politice takových zemí jako je Čína by „k podobnému snížení emisí pravděpodobně došlo tak jako tak“. V důsledku to podle Signera znamená, že EU nesníží své domácí emise do roku 2020 o 20%, ale pouze o 4-5%.

„EU si z atmosféry dělá legraci,“ říká. „V situaci kdy chceme aby se planeta neoteplila více než o 2°C Evropská unie předstírá, že omezí emise o 20%. K tomu od rozvojových zemí požaduje, aby své emise snížily v rozsahu 15-30%. To je ale podvod. To nám k dosažení 2°C nepomůže.“
 

USA a Čína v čele

Nový americký prezident Barack Obama se oproti tomu podle Singera odhodlal k daleko razantnějšímu snížení emisí. „Obamova administrativa navrhuje stabilizovat do roku 2020 emise na úrovni z roku 1990. Ode dneška by to pro Spojené státy znamenalo omezit emise zhruba o 19%.“

Singer nesouhlasí ani s tvrzením, které se v Evropě často objevuje a podle nějž rozvíjející se země jako je Čína proti změnám klimatu mnoho nedělají.

„Čína se zavázala, že sníží svou energetickou náročnost (spotřebu energie na jednotku HDP) za pouhých šest let (mezi roky 2005 a 2010) o 20% a o dalších 20-30% do roku 2020. A to je poměrně hodně, pokud se podíváte na růst HDP v Číně. Čína má také velmi ambiciózní cíl v případě obnovitelných zdrojů (15-20% do roku 2020), podobně jako EU. Čína navíc plánuje 14-16 nových pilotních projektů na zplyňování uhlí v potrubí. V Evropě máme jenom jeden“. Čína je tedy podle jeho slov „rozhodně jedním ze světových leaderů“.

Singer je přesvědčen, že Čína bude při prosincových jednáních v Kodani konstruktivní. „O Čínu se nebojím, o Číně mluví každý.“

Obavy má ale z toho, že Evropská unie o svou vedoucí pozici v boji s klimatickými změnami přijde. „Netvrdím, že EU nic nedělá. Zákony jsou v některých evropských zemích velice dobré – například zákony na podporu obnovitelných energií v Německu, opatření na podporu energetické účinnosti ve Švédsku, apod., ale Evropská unie jako celek ve svých společných harmonizovaných politikách ztrácí vedoucí postavení s nímž by svět vedla k dekarbonizaci. Pokud EU doma sníží emise o 4-5%, nemůže se dostat na trajektorii nízkoemisního rozvoje“.

Rusko je velká neznámá a to je znepokojivé

Jednu z největších nejistot pro nadcházející vyjednávání v Kodani představuje pozice Ruska, říká Singer.

„Ze zkušeností víme, že Rusko vždycky přijde za pět minut dvanáct s nějakými směšnými požadavky. A nejde jen o klima, ale i o další věci. Rusko si OSN představuje jako samoobsluhu“.

Pokud chce mezinárodní společenství jednání s Ruskem zvládnout, musí se začít připravovat na kompromisy. Problém ale je, že „nikdo neví, co bude Rusko požadovat a výměnou za co. Rusko je velice často 'velká neznámá'.“
 

Se svou troškou do mlýna přijdou i rozvojové země

Singer se v rozhovoru zastává rozvojových zemí, na jejichž úsilí se podle jeho slov „často zapomíná“.

„Brazílie se před koncem loňského roku zvázala snížit emise v Amazonii o 70%. Indonésie chce na Borneu, kde došlo k nejrozsáhlejšímu odlesňování, snížit emise téměř o 100%. Jistě, s průmyslem to nemá nic společného, ale i tak to představuje velký podíl emisí. To se tedy změnilo.“

„Rozvojové země tedy něco rozhodně dělají – uzavírají závazky. Můžeme pořád říkat, že nedělají dost (a potřebujeme aby dělaly), ale ony rozhodně dělají alespoň něco.“
 

Arogantní Evropané

Singer říká, že ve světle těchto úsilí toho Evropa rozvojovým zemím příliš mnoho nedává.

„Evropa úplně prošvihla okamžik, kdy mohla dát rozvojovým zemím alespoň minimum peněz. Místo toho jim arogantně, opravdu arogantně, řekla: 'promiňte, ale to je vyjednávání a my chceme vidět, co dělají ostatní'.“

„To je nejlepší způsob, jak to úplně pokazit. A skupina rozvojových zemí za to Evropu převálcuje“, dodává Singer.

Zdroj: www.euractiv.cz